Ďakujem, ďakujem a ešte raz ďakujem !!!
Vaše články sú super a človeka až udivuje, aké jednoduché sú niektoré veci a ako si ten život dobrovolne komplikujeme.
Prečítala som si aj Váš článok o veľkej premene ženy, ktorá sa vrátila k noseniu sukní a fakt som sa tam našla ! Mám presne tie pocity, že sa niekam vytratila moja „ženskosť“ a pre vlastnú pohodlnosť sa zo mňa stala úplne fádna žena bez fantázie a chuti ešte niečo dokázať. Fakt je ale, že môj manžel mi tak nejak navŕtal do hlavy, že žena v sukni vyzerá ako „stará matróna“ a ja som tomu chtiac-nechtiac uverila. Keďže mám už svoje roky, myslím, že tie rifle fakt nie sú vhodné
všade, ale prispôsobila som sa ….
Hneď zajtra prevertám svoj šatník a vytiahnem nejakú sukňu !
Prajem Vám veľa zdravia a energie a veľa vďačných čitateliek !
Alena
Souzním s článkem, v sukni se cítím úplně jnak. Třeba sukně byl těhotenský test od úplně prvního dne. Najednou jsem začala „z ničeho nic“ nosit sukně a to i když byl říjen a za necelý měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná. Jen řeším jiný problém. Mě je v sukních prostě zima a to v létě a to i v dlouhých. Někdy to řeším ponožkami, tedy doma, ale moc hezky to ale nevypadá, víla s tlustýma vlněnýma ponožkama :). Máte nějaký tip nebo jste bosochodka tělem duší?
Milá Ireno! Děkuji za Vás komentář. Já nosím sukně opravdu stále. V zimě to řeším teplou spodničkou. V dlouhé sukni se spodničkou je mnohem tepleji než v kalhotách. Když je chladno, tak na doma i na ven nosím dlouhé punčochy nebo punčocháče. Do punčocháčů se vyplatí investovat více, aby byly opravdu příjemné, pevné a hlavně neškrtily. Raději si kupuji o číslo až dvě větší a pak je mi v nich fajn. Máte pravdu, že v sukni a v teplých ponožkách to není ono. Doma nosím buď pantofle nebo takové ty ťapky. Vypadají jako hadrové baleríny. Mějte se krásně a přeji příjemný podzim i zimu v sukních. :)
podpatky nosit nemůžu, protože i bez nich jsem vyšší než můj chlap. Mám jednu dlouhou volnou sukni, kterou miluju, ale chlapovi se v ní kategoricky nelíbím. To bude ještě náročné, než se dopracuju k trvalému nošení sukní :)
Milá Romano! Děkuji za Váš komentář. I já jsem vyšší než můj muž. Když si vezmu podpatky, tak ho minimálně o půl hlavy přečnívám. Oběma to nevadí. Zprvu jsem si kupovala raději baleríny nebo boty s minimálním podpatkem, ale pak jsem si řekla proč?! Podpatky se mi na ženách prostě líbí. Já se nechci zbytek života hrbit a chodit v „placatých“ botách jen proto, že můj muž je vzrůstem menší než já. Jak určitě víte, chlap není chlapem proto, že měří metr devadesát. Po letech pozorování jsem zjistila, že právě menší chlapy mají ve skutečnosti větší sebevědomí a kuráž, než dlouháni, o kterých předem nikdo automaticky nepochybuje, zda jsou dost chlapy. Netvrdím, že je to pravidlo, ale často vidím urostlého a pěkného muže, který pro mne zůstává chlapem jen do okamžiku, než začne mluvit. A pak na kurz přijde chlápek, co měří metr šedesát pět, ale když promluví, srší z něj energie, je vidno, že to má v hlavě srovnané, je cílevědomý, vyrovnaný a chová se jako gentleman. Máte-li ráda sukně a vysoké podpatky, noste je a užívejte si to.
Milá Zuzano! Ta sukně na fotografii je moje vlastní práce. Sukni jako takovou jsem sehnala v second-handu, pak nakoupila bavlnky na vyšívání, předkreslila tužkou vzory a ve volných chvílích vyšívala.
Dlouho mi nic neudělalo takovou radost, jako tenhle článek. Povedlo se vám v něm totiž přesně formulovat mé pocity a zkušenosti.
Dlouhé sukně jsem začala nosit cca před dvěma lety po tom, co jsem si jednu pořídila v sekáči, abych se mohla se synem přestrojit na svátek čarodějnic. Bylo mi v ní tak krásně, lehce, žensky, že z kostýmu povýšila na běžný šatník a k ní začaly přibývat další.
Máte pravdu, že v sukni se mnohem snadněji projevuji jako žena. Když třeba řeším nějaký problém a mám na sobě kalhoty nebo sportovní oblečení, první, spontánní řešení, která mi chodí na mysl jsou mnohem více ,,mužské“, než když řeším tutéž situaci v sukni. A nutno dodat, že protože jsem žena, v tom druhém případě pak všechno probíhá mnohem víc hladce.Nikoliv proto, že by mužské řešení nebylo stejně chytré, nebo efektivní, ale proto, že když jednám v ženském duchu. Je mi to vlastnější, přirozenější….prostě se pohybuju na ,,domácí půdě“ :-D
Jediný problém, se kterým se potýkám je fakt, že módní průmysl není téhle vlně vůbec nakloněný (a když ano, tak za šílené peníze!) a i v second-handech je kousků po skrovnu. Ale na tom už taky pracuju. Koupila jsem si starý šicí stroj a chystám se být sama sobě návrhářkou :-) Ještě jednou děkuji :-)
8 odpovědí na "Štěstí ukryté pod sukní"
Ďakujem, ďakujem a ešte raz ďakujem !!!
Vaše články sú super a človeka až udivuje, aké jednoduché sú niektoré veci a ako si ten život dobrovolne komplikujeme.
Prečítala som si aj Váš článok o veľkej premene ženy, ktorá sa vrátila k noseniu sukní a fakt som sa tam našla ! Mám presne tie pocity, že sa niekam vytratila moja „ženskosť“ a pre vlastnú pohodlnosť sa zo mňa stala úplne fádna žena bez fantázie a chuti ešte niečo dokázať. Fakt je ale, že môj manžel mi tak nejak navŕtal do hlavy, že žena v sukni vyzerá ako „stará matróna“ a ja som tomu chtiac-nechtiac uverila. Keďže mám už svoje roky, myslím, že tie rifle fakt nie sú vhodné
všade, ale prispôsobila som sa ….
Hneď zajtra prevertám svoj šatník a vytiahnem nejakú sukňu !
Prajem Vám veľa zdravia a energie a veľa vďačných čitateliek !
Alena
Souzním s článkem, v sukni se cítím úplně jnak. Třeba sukně byl těhotenský test od úplně prvního dne. Najednou jsem začala „z ničeho nic“ nosit sukně a to i když byl říjen a za necelý měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná. Jen řeším jiný problém. Mě je v sukních prostě zima a to v létě a to i v dlouhých. Někdy to řeším ponožkami, tedy doma, ale moc hezky to ale nevypadá, víla s tlustýma vlněnýma ponožkama :). Máte nějaký tip nebo jste bosochodka tělem duší?
Milá Ireno! Děkuji za Vás komentář. Já nosím sukně opravdu stále. V zimě to řeším teplou spodničkou. V dlouhé sukni se spodničkou je mnohem tepleji než v kalhotách. Když je chladno, tak na doma i na ven nosím dlouhé punčochy nebo punčocháče. Do punčocháčů se vyplatí investovat více, aby byly opravdu příjemné, pevné a hlavně neškrtily. Raději si kupuji o číslo až dvě větší a pak je mi v nich fajn. Máte pravdu, že v sukni a v teplých ponožkách to není ono. Doma nosím buď pantofle nebo takové ty ťapky. Vypadají jako hadrové baleríny. Mějte se krásně a přeji příjemný podzim i zimu v sukních. :)
podpatky nosit nemůžu, protože i bez nich jsem vyšší než můj chlap. Mám jednu dlouhou volnou sukni, kterou miluju, ale chlapovi se v ní kategoricky nelíbím. To bude ještě náročné, než se dopracuju k trvalému nošení sukní :)
Milá Romano! Děkuji za Váš komentář. I já jsem vyšší než můj muž. Když si vezmu podpatky, tak ho minimálně o půl hlavy přečnívám. Oběma to nevadí. Zprvu jsem si kupovala raději baleríny nebo boty s minimálním podpatkem, ale pak jsem si řekla proč?! Podpatky se mi na ženách prostě líbí. Já se nechci zbytek života hrbit a chodit v „placatých“ botách jen proto, že můj muž je vzrůstem menší než já. Jak určitě víte, chlap není chlapem proto, že měří metr devadesát. Po letech pozorování jsem zjistila, že právě menší chlapy mají ve skutečnosti větší sebevědomí a kuráž, než dlouháni, o kterých předem nikdo automaticky nepochybuje, zda jsou dost chlapy. Netvrdím, že je to pravidlo, ale často vidím urostlého a pěkného muže, který pro mne zůstává chlapem jen do okamžiku, než začne mluvit. A pak na kurz přijde chlápek, co měří metr šedesát pět, ale když promluví, srší z něj energie, je vidno, že to má v hlavě srovnané, je cílevědomý, vyrovnaný a chová se jako gentleman. Máte-li ráda sukně a vysoké podpatky, noste je a užívejte si to.
Odkud je ta sukně s výšivkami? :)
Milá Zuzano! Ta sukně na fotografii je moje vlastní práce. Sukni jako takovou jsem sehnala v second-handu, pak nakoupila bavlnky na vyšívání, předkreslila tužkou vzory a ve volných chvílích vyšívala.
Dlouho mi nic neudělalo takovou radost, jako tenhle článek. Povedlo se vám v něm totiž přesně formulovat mé pocity a zkušenosti.
Dlouhé sukně jsem začala nosit cca před dvěma lety po tom, co jsem si jednu pořídila v sekáči, abych se mohla se synem přestrojit na svátek čarodějnic. Bylo mi v ní tak krásně, lehce, žensky, že z kostýmu povýšila na běžný šatník a k ní začaly přibývat další.
Máte pravdu, že v sukni se mnohem snadněji projevuji jako žena. Když třeba řeším nějaký problém a mám na sobě kalhoty nebo sportovní oblečení, první, spontánní řešení, která mi chodí na mysl jsou mnohem více ,,mužské“, než když řeším tutéž situaci v sukni. A nutno dodat, že protože jsem žena, v tom druhém případě pak všechno probíhá mnohem víc hladce.Nikoliv proto, že by mužské řešení nebylo stejně chytré, nebo efektivní, ale proto, že když jednám v ženském duchu. Je mi to vlastnější, přirozenější….prostě se pohybuju na ,,domácí půdě“ :-D
Jediný problém, se kterým se potýkám je fakt, že módní průmysl není téhle vlně vůbec nakloněný (a když ano, tak za šílené peníze!) a i v second-handech je kousků po skrovnu. Ale na tom už taky pracuju. Koupila jsem si starý šicí stroj a chystám se být sama sobě návrhářkou :-) Ještě jednou děkuji :-)