Rubriky (archiv): Rady

Lidé jsou jako zrcadlo

Lidé jsou jako zrcadlo

Usmívejme se na ně a budou se na nás usmívat, mračme se na ně a budou se na nás mračit. Lidé mají rádi toho, kdo má rád lidi. Stejně jako úsměv je nakažlivá vstřícnost a přátelskost.
Přátelské chování spočívá v tom, že máme lidi rádi. Nečekáme, až druzí budou mít rádi nás, protože předpokládáme, že nás již mají rádi. Projevujeme iniciativu v přátelském chování, zdravíme a usmíváme se první. Ladíme hovor do osobního tónu a zdůrazňujeme témata, v nichž se shodujeme. Zajímáme se o lidi, jejich práci, starosti i radosti.
Nikdy se nemůže stát oblíbeným ten, kdo neprojevuje zájem o záležitosti druhých. Přijměme druhé k tomu, aby hovořili o svých zájmech. Je přirozené, že i nás přitahují lidé, kteří sdílejí naše názory a zájmy. Pamatujme si nebo si i zapisujme důležité věci z osobního života druhých. Osvojme si umění vžívat se do postavení druhého. Používejme zázračných slovíček – promiňte, prosím, děkuji, buďte tak laskav… Denně je používejte!

Jak trávíte čas vy?

Jak trávíte čas vy?

Olga StrnadováAno, čas strávený v kruhu rodiny má nevyčíslitelnou hodnotu. Abych byla přesnější aktivní čas. Je rozdíl, velký rozdíl, vstoupit do dětského světa her a stát se součástí té fantazie bez hranic. A nebo být v místnosti a hrát si a s každým zazvoněním telefonu řešit “urgentní” záležitosti někoho jiného.

Stephen R. Covey ve své knize TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO zmiňuje až děsivý výsledek jedné studie. Tato studie odhalila skutečnost, že otcové tráví se svými dětmi 5 min. aktivního času týdně. Je to důsledek slabého pochopení rovnováhy, plánování času atd.
I já jsem si musela uvědomit, že se mi to děje. A tak jsem dospěla k některým změnám ve svém diáři.

SETKÁNÍ SÁM SE SEBOU

Každý den, pravidelně ve stejný čas jsem vyhradila ve svém diáři místo (15 min.). Každá matka ví, že si musí takový čas pečlivě vybrat podle denního režimu svých dětí. Ale je důležité to udělat. V tom čase se setkám sama se sebou. Sednu si se svým diářem do ticha a promýšlím, zkoumám své postoje, chování…nakonec rozhodnu o nějaké důležité věci. Nemusí to být konečné řešení. Stačí každý den rozhodnout jeden krok v důležité věci, která leží před námi.

ČAS RADOSTIOlga Strnadová Super Máma

Také si pravidelně vymezím čas na emaily, video emaily a telefony, které udělají někomu z blízkých radost. Jak často zapomínáme jen tak dělat radost lidem kolem sebe? Můžeme to změnit, když ve svém diáři pravidelně vymezíme takový čas pro své blízké.

FAMILY TIME

A pak je tu čas, kdy ztlumím telefon a můj čas patří jen Bohu, manželovi a dětem.
Jsou to neocenitelné chvíle. Chvíle, kdy převezmete život do svých rukou. Chvíle, kdy děláte někomu radost. Chvíle, kdy aktivně jste součástí rodiny, dětských her a fantazie. Že nemáte na takové věci čas? Tomu rozumím. Také jsem ho nemívala. Podívejte se na to jinak. Proč nemáte čas? Proč vyděláváte peníze? Nebo proč jste přesvědčeni, že to co děláte je důležitější? Především proto, abyste zajistili rodinu a svůj domov nebo udrželi domácnost v perfektním pořádku. Co se stane, když vyděláte dost peněz nebo budete mít nádherně uklizeno, ale budete doma sami, protože vztahy byly zanedbávány? Co se stane, když uklidíte společně s dětmi o dvě hodiny později? Užívejte si ty nádherné chvíle fantazie, radosti…chvíle prvních proher i vítězství svých dětí? To nejde nahradit. PROTO JE TŘEBA PLÁNOVAT VYVÁŽENĚ, PODLE PRINCIPŮ, ŽIVOTNÍCH ROLÍ. PROTO JE ZÁSADNÍ VYHRADIT ČAS PODSTATNÝM VĚCEM, KTERÉ SE NESNAŽÍ TVÁŘIT URGENTNĚ, ALE JSOU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

Co o vás prozradí kritika...

Co o vás prozradí kritika…

Je prokázáno, že drtivá většina lidí kritizuje nebo chválí věci v závislosti na své momentální náladě. S daným předmětem, který se rozhodnou hodnotit, nemívá jejich názor nic společného. Ten, kdo má špatnou náladu, odsoudí prakticky jakýkoliv nápad, věc, situaci i člověka. Kdo je v dobré náladě, je přístupnější a hodnotí věci pozitivně. Více než na vás tedy záleží na člověku, který vás hodnotí. Proto bychom se měli méně starat o to, co si o nás jiní myslí, protože úspěch nebo neúspěch je osobní záležitostí každého z nás.

Doporučení: Pokud často kritizujete, asi máte často špatnou náladu. Možná by to chtělo změnit lidi, kterými se obklopujete, rozhodovat o svých náladách a snažit se vidět na druhých to lepší.

“Pro snadnou komunikaci si neberme věci osobně a sami vypněme onoho kritika v nás.” Olga Strnadová

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

10 strachů, které nám brání na cestě k úspěchu

10 strachů, které nám brání na cestě k úspěchu

Před lety jsem četla výsledky jednoho univerzitního výzkumu o tom, z čeho mají lidé největší strach. Měli na výběr z několika desítek situací. Jejich úkol byl obodovat je od jedné do deseti, z čeho mají v životě největší hrůzu, co je děsí. Jak to dopadlo?
Na druhém místě byl strach z mluvení před lidmi na veřejnosti, na čtvrtém místě byl strach z navazování kontaktů s novými lidmi. Jen pro dokreslení uvádím, že na prvním místě byl strach z uhoření za živa!
Ráda se pídím po příčinách a hledám odpovědi na otázku „proč“. Začala jsem zkoumat, čeho konkrétně se lidé bojí.
Zde je 10 nejčastějších starostí, které brání lidem v komunikaci:
1. pochybují o sobě, srovnávají se s ostatními, mají slabé sebevědomí
2. myslí si, že neví o čem se s lidmi bavit, jak najít společné téma, kterým zaujmou
3. příliš řeší, čím vhodně začít a ukončit rozhovor, tak dlouho se zabývají tím, jak mají nového člověka oslovit, až propásnou příležitost
4. jsou přesvědčeni, že nezvládnou udělat na lidi dobrý dojem a navázat vztah
5. přejí si budovat svoje dobré jméno, ale jsou příliš povrchní
6. jsou nervózní, přehnaně se zaměřují sami na sebe
7. bojí se odmítnutí
8. připadají si divně, když si mají říct o kontakt
9. nechtějí obtěžovat, vtírat se a trápí je, co mají dělat, aby byl rozhovor oboustranně příjemný a nepůsobil nuceně
10. bojí se konfliktu, jak elegantně zvládnout komunikaci, i když se svým protějškem nesouhlasí
Když jsem se otočila o několik let zpět, bylo mi to tak povědomé. Splňovala bych každý bod. Přitom jsem si ve skutečnosti myslela, že s komunikací nemám problém. Nebála jsem se stoupnout si před plnou aulu a z parta dát několikaminutový proslov nebo začít s někým jen tak mluvit, když jsem měla náladu nebo byla vhodná situace. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem se chtěla seznamovat, když mi o něco šlo. Když jsem daného člověka vnímala výš než sebe. Když mě ovládl pocit samoty a sebelítosti. Když se mi nějaké navazování kontaktu nepovedlo. Když jsem udělala prvních 8 telefonátů a zrovna narazila na sérii negáčů, nebylo jednoduché vytočit další číslo a zachovat si správný postoj.
„Život nás někdy pořádně nakope do pozadí, ale to jsou ty nejlepší okamžiky, kdy se s každým kopancem posuneme o značný kus vpřed.“ Olga Strnadová

Pokud vám dva nebo více výše uvedených bodů připadá povědomých, je zbytečné, abyste se dále báli. Podívejte se na bezplatný video kurz Školy seznamování, který vám pomůže zlepšit vaše komunikační dovednosti.

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

Je opravdu jedno s kým a za kolik?

Je opravdu jedno s kým a za kolik?

Využíváte i vy tajemnou sílu video marketingu?
Video má obrovskou moc, důkazem toho je televize. Nemusíte být hollywoodská hvězda, přesto video může sloužit i Vám a vydělávat Vám peníze! Díky internetu za Vás video pracuje, i když spíte, jíte nebo venčíte psa. Video Vás dokáže “přenést” k Vašim zákazníkům přímo do kanceláře nebo obýváku. Číst dál

Tři věty, které změní váš život

Jaká je Vaše “kouzelná formule”, kterou budujete u lidí důvěru a vyvoláváte v nich potřebu?

Potkáte někoho nového nebo po dlouhé době starého známého a on se vás po jedné dvou úvodních otázkách zeptá: A kde pracujete? / Co teďka děláš? / Čím se zabýváte?

 

Co lidé velmi často odpoví? (Dejme tomu, že pracují v reklamní agentuře.)

– “Dělám návrhy letáků, reklamu a tak.”

– “Ani se neptej, prosím tě. Šéf je magor, znáš to, ne?!”

– “Jsem grafik ve firmě XY, navrhuji na zakázku firemní tiskoviny k propagaci.”

– “Pracuju pro jednu firmu, jsem taková ta kancelářská krysa, co dělá reklamu.”

 

Líbí se vám takové prezentace?

Co říkáte vy, vaši spolupracovníci nebo zaměstnanci, když se jich někdo zeptá: “Co děláte?”

 

Je velmi užitečné mít připravenou tzv. CORE MESSAGE – vaše hlavní poslání.

Jedná se o stručnou, jasnou, srozumitelnou a zapamatovatelnou krátkou prezentaci, kterou lze použít kdekoli. Core message byste měli dokázat sdělit komukoliv během krátké jízdy výtahem. Ovšem stějně dobře funguje i na společenských akcích.

 

Jak má vypadat core message?

Stačí vám opravdu TŘI SMYSLUPLNÉ VĚTY!

1. Řekněte, kdo jste (vaše jméno).

2. Co děláte za službu.

3. Jak tato služba pomáhá druhým lidem. Případně pro koho je určena (pro jakou cílovou skupinu vaše služby nebo produkty jsou).

Mezi řádky by mělo být každému jasné – co získá, co z toho bude mít, v čem mu to pomůže.

Mluvte tak, aby tomu rozuměla i vaše babička nebo sedmiletý syn!

core message

Kdybych se Vám představila například větou: ” Učím lidi, jak díky komunikačním dovednostem a investováním na své osobní citové konto mohou rozšiřovat sféru svého vlivu a tvořit vzájemnost.” …budu možná působit “děsně chytře”, ale vy byste si asi pamatovali jen to “…že něco učím”. :)

Core message by měla znít: “„Olga Strnadová, pomáhám lidem s navazováním kontaktů pro jejich práci, obchod, i soukromé vztahy. Díky tomu lidé snadněji komunikují, tak roste jejich vliv, respekt i sebevědomí a zlepšují své vztahy.“”

 

NAPIŠTE SI SVOJÍ CORE MESSAGE – kdo jste a jak tím, co děláte, můžete někomu pomoci.

Příprava Vaší core message – hlavního poslání vám pomůže:

– ujasnit si co děláte

– uvědomit si proč to děláte

– pro koho to děláte

– napadnou vás tak další oblasti, které byste mohli začít dělat – jak rozšířit vaše služby

– získáte pocit jistoty, posílíte vaše seběvědomí

– vytváříte u lidí důvěru v to, co děláte

 

Prezetnujte se tak na internetu i mezi lidmi!

Dobrá core message dokáže změnit celý váš život. Když při představování a v komunikaci s lidmi začnete používat jednoduché a jasné sdělení o tom, čím jste užiteční a s čím jim můžete pomoci, rázem získáte více zákazníků a známých. Lidé budou vědět, co děláte a svým proč (to děláte) získáte jejich sympatie!

Šest strun, které hrají melodii dobrého vztahu

tajemství úspěchu

Už jste někdy zažili, že vás lidé nechápali? Přáli jste si, aby si váš šéf uvědomil, kolik toho pro firmu děláte a dal vám tak větší plat nebo vás povýšil? Chtěli jste už někdy, aby vás vaše děti poslechly? Toužili jste zlepšit vaše manželství, vztah s přáteli nebo jen prostě udělat na lidi dobrý dojem?

Všechno je o tom, jak dobře umíme s lidmi komunikovat. Pokud nenajdeme způsob, jak s druhými efektivně komunikovat, pak nemůžeme dosáhnout svého potenciálu a ani úspěchu.
Co je tím tajemnstvím, které činí komunikaci efektivní?
Spojení! Chceme-li uspět, musíme umět navázat s lidmi spojení!

Pokud dokážeme navázat s druhými lidmi spojení, pak naše vztahy budou pevnější, budeme společností vnímáni jako přínos, zlepší se podmínky pro týmovou práci, váš vliv bude růst, budete mít lepší výsledky.

Co je spojení?
Spojení je naše schopnost navázat s lidmi vztah, který vám umožní mít na ně vliv.
Jak vzniká spojení?
Schopnost navázat spojení s ostatními začíná pochopením, jaku hodnotu lidé mají!

Úspěšní lidé zvládají čtyři důležité dovednosti:
1. mají svoji vizi a umí ji popsat – ví, kdo jsou a kam jdou
2. umí přesvědčit lidi, aby je následovali
3. mají charisma
4. jsou důvěryhodní – dělají to, co říkají, že dělají
Všechny tyto dovednosti úzce souvisí s komunikací. Dobré spojení navážeme, když se zaměříme na lidi – na naše posluchače.
Spojení je rozhodují ve všem co děláte, ať už se snažíte vychovávat dítě nebo vést firmu.

Chcete navázat s lidmi spojení a ochutnat, jak sladké ovoce vám přinese?
1. Soustřeďte se na druhé, ne na sebe! Nezahlcujte lidi dlouhým vyprávěním o sobě nebo o starostech v práci. Zajímejte se o jejich práci, o jejich radosti a starosti, naslouchejte jim. Dejte jim najevo, že s nimi cítíte, že je chápete, že je máte rádi.
2. Navazujte spojení i neverbálně. Tvařte se příjemně, uvolněně se usmívejte a udržujte přiměřený oční kontakt.
3. Najděte společný základ. Nepopisujte někomu, kdo se nezajímá o fotbal, všechny detaily a důležité okamžiky včerejšího zápasu vašeho oblíbeného týmu, který posluchač třeba ani nezná. Najděte společné téma, ke kterému máte všichni, co říci.
4. Mluvte srozumitelně a jasně, zjednodušte svou komunikaci. Příliš dlouhé věty, mnoho detailů, osob a dat, to vše ubírá pozornosti vašeho posluchače. Stejně tak pokud vyprávíte nějaký svůj zážitek, kde je v zápletce více osob, používejte jejich jména, nikoliv pouze zájmena “on” a “on”. Lidé vám budou lépe rozumět.
5. Lidi inspirujte, nadchněte, vyzdvihujte, chvalte. Nenechávejte si pro sebe, že někoho obdivujete, že dělá skvělou práci, že si ho dokážete představit jako vítěze, řečníka, podnikatele apod.
6. Na nic si nehrajte. Nesnažte se udělat na lidi dobrý dojem tím, že budete věci přikrášlovat, příliš dramatizovat nebo si dokonce vymýšlet. Buďte autentičtí.

“Zaměříte-li se na potřeby druhých, dokážete jim pomoci, pokud jim dokážete pomoci, jste užiteční, pokud dokážete být užiteční, pak jste úspěšní.” Olga Strnadová

Jak nenápadně od lidí vyzvědět to, co vás zajímá?

Jak nenápadně od lidí vyzvědět to, co vás zajímá?

Najít zajímavá témata pro konverzaci není těžké! Stačí se jen trochu připravit.
Zamyslete se: „Co dělá téma zajímavé?“
Lidé rádi vyjadřují své názory. Rádi řeknou, co si myslí. Baví je mluvit o věcech z každodenního života. A nejlepší na tom je, že to jsou věci, které máme všichni společné!
Když si toto uvědomíme, zjistíme, že konverzace s kýmkoliv není nic těžkého a složitého.
Téma, které si vyberete by mělo být příjemné pro všechny. Lidé by se při něm měli cítit uvolněně a šťastně. Každý člověk rád sdílí své zkušenosti.
Zde máte k dispozici několik neotřelých témat pro příjemnou konverzaci a zároveň v odpovědích vašich společníků najdete mnoho zajímavých a důležitých informacích o jejich životě, o nich jako o lidech atd.

1. Kterého nejzajímavějšího člověka jste potkal(a)? Co vás na něm zaujalo? Proč?
2. Je nějaké místo na světě, kam byste se chtěl(a) podívat? Proč?
3. Co považujete za svoji nejlepší životní zkušenost?
4. Kterou nejvíce spontánní věc jste kdy udělal(a)?
5. Kdo měl největší vliv na váš život? Od kterého člověka jste se v životě naučil(a) nejvíce?
6. Otřepanou otázku: Jakou hudbu máte rád(a)? Můžete ozvláštnit, když se zeptáte: „A máte doma nějakou raritu? Jaké nejtrapnější nebo nejzvláštnější album máte doma?“ Případně: „Posloucháte také mluvená audia?“, „Která?“
Tyto nápady ukazují, že zajímavá konverzační témata nemusí být složitá ani intelektuální. Ve skutečnosti platí pravidlo, že čím obyčejnější téma, tím se lidé cítí lépe, protože každý má k danému tématu co říci.

konverzace

Osm mýtů o hranicích v přátelství a ve vztazích

Osm mýtů o hranicích v přátelství a ve vztazích

Hranice mohou být různé. Ty s ostnatými dráty nám svobodu berou. Hranice hájící naše lidství a vzájemné láskyplné vztahy dávají svobodu nám i druhým. Jak často přemýšlíme nad tím, kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě?

1. mýtus: Stanovením hranic jednám sobecky

Mnozí lidé si myslí, že stanovení hranic vůči těm, kteří mě potřebují, je sobecké. Ano, měli bychom být milujícími lidmi, kteří se starají krom sebe i o blaho druhých a vhodné hranice naši schopnost starat se o druhé jen zlepšují. Lidé s vysoce vyvinutou schopností stanovovat si zdravé hranice, se o druhé starají nejvíce ze všech!

Naučili se rozlišovat mezi „sobectvím“ a „správcovstvím“. Sobečtí lidé sledují jen své cíle. Správci mají stanovené hranice tak, aby s lidmi a vztahy dobře „hospodařili“.

2.mýtus: Hranice jsou znamením neochoty a nezájmu

„Tvoje neochota zúčastnit se našeho setkání ukazuje, že ti na nás nezáleží!“ Kvůli tomuto mýtu zůstává mnoho jedinců ve vleku nikdy nekončících aktivit, které často nemají žádný přínos. Nechceme druhé zklamat, ublížit jim. Nechceme, aby si o nás mysleli, že je nemáme rádi, tak se podvolujeme. Jenže ve skutečnosti pokud neumíme říkat svobodně „ne“, neumíme říkat ani skutečné „ano“. Podvolovat se, ustupovat, dávat s nechutí nebo z donucení je známkou strachu. Nebuďme „milí“ a „vstřícní“ ze strachu! Narušujeme svoji vnitřní integritu. Naše „ano“ a „ne“ podřizujme svým hodnotám.

3.mýtus: Stanovením hranic si ublížím

Lidé se bojí důsledků, které jim stanovení hranic přinese – nepochopení, opuštění. „Když budu s manželkou, rodiči, dětmi, přáteli,… nesouhlasit, odcizíme se, opustí mě…“

Hranice jsou lakmusovou zkouškou našich vztahů. V našem životě jsou lidé, kteří umí respektovat naše hranice, a pak jsou ti druzí, kteří nás mají rádi jen podmíněně. Mají nás rádi, když říkáme „ano“ a nemají nás rádi, když říkáme „ne“. Náš odlišný postoj je dráždí.

Stanovení hranic souvisí s pravdomluvností. Nastavováním hranic bude z počátku docházet k neshodám, nepochopení, nepřijetí, ale teprve s nimi začíná skutečný vztah založený na pravdě.

4.mýtus: Stanovením hranic zraním druhé

Velmi častý problém mnoha lidí. Bojíme se, že svými vlastními hranicemi zraníme někoho, koho máme rádi a rádi bychom ho viděli šťastného. (Přítel, který si chce půjčit auto. Příbuzný, který prosí o peníze. Odmítnutí návštěvy rodičů. Zdrcená kamarádka, která má potřebu vám hodinu brečet do telefonu, aby se jí ulevilo.) Hranice často chápeme jako útočnou zbraň, ale to je obrovský omyl. Hranice jsou hradby, které nás chrání. Správné hranice nikoho nezraňují. Může to způsobit určité nepohodlí, ale ne ublížit. Někdy jsou situace, kdy se prostě nemůžeme obětovat. V těchto případech musíme druhé nechat, aby převzali odpovědnost za své starosti a poohlédli se, kde jinde by jejich potřeby mohly být naplněny. Proto všichni potřebujeme mít kolem sebe skupinu lidí, v níž pěstujeme podpůrné vztahy. „Když ve svém životě máme více přátel, umožňuje jim to být lidmi.“

Dáváme lidem volnost, možnost být sami, nebýt k dispozici, mít své vlastní starosti atd. Když se nám nemůže věnovat jeden člověk, můžeme se obrátit na někoho jiného. Když převezmeme odpovědnost za to, že budeme rozvíjet síť podpůrných vztahů, budeme od druhých moci přijímat jejich „ne“.

5.mýtus: Lidé si budou hranice vysvětlovat jako, že se na ně zlobím

Když si lidé začnou stanovovat svoje hranice, často u nich začne vyplouvat vztek. Objeví u sebe výčitky, hněv, jsou urážliví, výbušní a to je začne děsit. Jejich okolí na to pochopitelně reaguje a dochází ke vzájemnému nepochopení. Přichází pocit viny a studu za své emoce a chování, a lidé stanovující si hranice jsou naprosto zmatení. To, co v nás vyvolává hněv, nejsou hranice, ale jejich dosavadní porušování. Často to jsou roky nevyslovených „ne“ a protestů, které nikdy nebyly uskutečněny. Ve skutečnosti hranice snižují hněv.

6.mýtus: Hranice druhých mě zraňují

Když nás někdo odmítne a řekne nám „ne“ na naši žádost o pomoc, nabídku atd., zanechá to v nás hořký pocit. Proč tomu tak je?

1. Může to být důsledek stanovení nevhodných hranic vůči nám v minulosti.

2. Svá vlastní zranění promítáme na druhé.

3. Jsme na někom nebo něčem závislí (např. naše emocionální blaho závisí na tom, aby nám někdo byl neustále k dipozici).

4. Lidé mají problém s převzetím zodpovědnosti.

Zde platí zlaté pravidlo: Pokud chceme, aby druzí respektovali naše hranice, musíme se naučit respektovat i my jejich.

7.mýtus: Díky hranicím vzniká pocit viny

Pocity závazku nám komplikují stanovení zdravých hranic. Láska, kterou dostáváme, peníze, čas nebo cokoliv jiného, by v nás nemělo vyvolávat pocity, že někomu něco dlužíme. Přijímejme je jako dar! Dar znamená poskytnou a přijmout službu bez jakýchkoli podmínek. Co dlužíme těm, kteří se o nás starají, jsou k nám laskaví a mají o nás skutečný zájem? Dlužíme jim naše „Děkuji!“, ne svůj život, čas, peníze, poslušnost, city atd.

Vděčnost a hranice jsou dvě odlišné oblasti a tak bychom k nim měli přistupovat.

8.mýtus: Hranice jsou trvalé, ale co kdybych si něco nakonec rozmyslel/a

Vaše „ne“ je vám vždy podřízeno. Vaše hranice jsou vaším majetkem. Hranice se mohou měnit. Například když vzniká větší důvěra ve vztahu, hranice se posunují.

Stanovování hranic je otázka, kterou budeme řešit celý život. Jejich přítomnost nebo absence bude ovlivňovat kvalitu našich vztahů. Upřímně se zamyslete, jaké mýty se pro vás staly pastí a začněte věřit v dobré hranice pro váš život.

Inspirováno knihou: Hranice od H.Clouda a J.Townsenda