Rubriky (archiv): Sebevědomí

Co o vás prozradí kritika...

Co o vás prozradí kritika…

Je prokázáno, že drtivá většina lidí kritizuje nebo chválí věci v závislosti na své momentální náladě. S daným předmětem, který se rozhodnou hodnotit, nemívá jejich názor nic společného. Ten, kdo má špatnou náladu, odsoudí prakticky jakýkoliv nápad, věc, situaci i člověka. Kdo je v dobré náladě, je přístupnější a hodnotí věci pozitivně. Více než na vás tedy záleží na člověku, který vás hodnotí. Proto bychom se měli méně starat o to, co si o nás jiní myslí, protože úspěch nebo neúspěch je osobní záležitostí každého z nás.

Doporučení: Pokud často kritizujete, asi máte často špatnou náladu. Možná by to chtělo změnit lidi, kterými se obklopujete, rozhodovat o svých náladách a snažit se vidět na druhých to lepší.

“Pro snadnou komunikaci si neberme věci osobně a sami vypněme onoho kritika v nás.” Olga Strnadová

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

10 strachů, které nám brání na cestě k úspěchu

10 strachů, které nám brání na cestě k úspěchu

Před lety jsem četla výsledky jednoho univerzitního výzkumu o tom, z čeho mají lidé největší strach. Měli na výběr z několika desítek situací. Jejich úkol byl obodovat je od jedné do deseti, z čeho mají v životě největší hrůzu, co je děsí. Jak to dopadlo?
Na druhém místě byl strach z mluvení před lidmi na veřejnosti, na čtvrtém místě byl strach z navazování kontaktů s novými lidmi. Jen pro dokreslení uvádím, že na prvním místě byl strach z uhoření za živa!
Ráda se pídím po příčinách a hledám odpovědi na otázku „proč“. Začala jsem zkoumat, čeho konkrétně se lidé bojí.
Zde je 10 nejčastějších starostí, které brání lidem v komunikaci:
1. pochybují o sobě, srovnávají se s ostatními, mají slabé sebevědomí
2. myslí si, že neví o čem se s lidmi bavit, jak najít společné téma, kterým zaujmou
3. příliš řeší, čím vhodně začít a ukončit rozhovor, tak dlouho se zabývají tím, jak mají nového člověka oslovit, až propásnou příležitost
4. jsou přesvědčeni, že nezvládnou udělat na lidi dobrý dojem a navázat vztah
5. přejí si budovat svoje dobré jméno, ale jsou příliš povrchní
6. jsou nervózní, přehnaně se zaměřují sami na sebe
7. bojí se odmítnutí
8. připadají si divně, když si mají říct o kontakt
9. nechtějí obtěžovat, vtírat se a trápí je, co mají dělat, aby byl rozhovor oboustranně příjemný a nepůsobil nuceně
10. bojí se konfliktu, jak elegantně zvládnout komunikaci, i když se svým protějškem nesouhlasí
Když jsem se otočila o několik let zpět, bylo mi to tak povědomé. Splňovala bych každý bod. Přitom jsem si ve skutečnosti myslela, že s komunikací nemám problém. Nebála jsem se stoupnout si před plnou aulu a z parta dát několikaminutový proslov nebo začít s někým jen tak mluvit, když jsem měla náladu nebo byla vhodná situace. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem se chtěla seznamovat, když mi o něco šlo. Když jsem daného člověka vnímala výš než sebe. Když mě ovládl pocit samoty a sebelítosti. Když se mi nějaké navazování kontaktu nepovedlo. Když jsem udělala prvních 8 telefonátů a zrovna narazila na sérii negáčů, nebylo jednoduché vytočit další číslo a zachovat si správný postoj.
„Život nás někdy pořádně nakope do pozadí, ale to jsou ty nejlepší okamžiky, kdy se s každým kopancem posuneme o značný kus vpřed.“ Olga Strnadová

Pokud vám dva nebo více výše uvedených bodů připadá povědomých, je zbytečné, abyste se dále báli. Podívejte se na bezplatný video kurz Školy seznamování, který vám pomůže zlepšit vaše komunikační dovednosti.

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

Vaše brána k lidem

Vaše brána k lidem

Představte si, že dnes vyjdete ven a nebudete o sobě ani na chvíli pochybovat nebo se srovnávat s okolím. Lidé se na vás budou usmívat, budou milí. Když vás někdo zaujme, oslovíte ho a po pár minutách oboustranně příjemného rozhovoru si on sám řekne o vaše číslo a s úsměvem a příslibem brzkého telefonátu se rozloučíte.
Děláte na lidi dobrý dojem, váží si vás, mají vás rádi, cítíte se skvěle.

Krásná představa… ale…
Vyvstala vám otázka, jak to udělat? Nejste si jisti, jestli vůbec nebo jak byste daného člověka oslovili. Jestli by vás bral dostatečně vážně, aby si řekl o telefonní číslo. Pochybujete o tom, že na vás budou všichni milí, když každý má svých starostí dost. A když například potkáte mladou atraktivní ženu, neubráníte se občas pocitu, že byste rády vypadly jako ona?

Nebylo by lepší odhodit všechna závaží a vzlétnout?
Shoďte ze sebe všechno, co vám brání komunikovat, zvedněte svoje sebevědomí, naučte se jak na to a otevřete se světu!
Skvělé místo, kde zpátky najdete své sebevědomé já, dozvíte se a vyzkoušíte si, jak můžete lidi oslovovat a především se hned potkáte se stovkami zajímavých lidí, kteří jsou otevření k navazování nových osobních nebo obchodních vztahů, je Škola seznamování – Vaše brána k lidem!

[button mode=”link” href=”http://skolaseznamovani.cz”]Škola seznamování[/button]

Je mateřská dovolená období osobního růstu!?

Je mateřská dovolená období osobního růstu!?

Mateřská dovolená – nejkrásnější a zároveň nejzrádnější období pro ženy i muže Jak si mateřskou užít a nezbláznit se?!
Nebudu se rozepisovat o zvládání role novopečené matky, kdy se musíte naučit stovky nových činností v péči o dítě, načerpat řadu informací o jeho výchově, zdraví a růstu. Nebudu se věnovat ani tomu, že se nevyspíte, že jste přibrala a díky hormonům je váš emocionální život něco jako jízda na horské dráze. A konečně ani o tom, že se to vše časem naučíte a stane se z vás doslova superwoman.

Díky mateřství vaše schopnosti dosáhnou úplně nové úrovně. Budou situace, kdy si budete připadat jako MacGyver v sukni.
To, čemu se budu v tomto článku věnovat, jsou vztahy a komunikace matek na mateřské.
Podle mě, by povinností každé matky mělo být udržování pestrých společenských a přátelských vztahů, aby jednoduše řečeno nezblbla! Spokojené maminky mají spokojené děti!
Tři, pět i sedm let v domácnosti s malými dětmi je obrovský nápor na psychiku. Mám to štěstí, že vím, že mít děti a rodinu je jeden z největších darů na světě. Ale stejně tak vím, že to je jeden z nejtěžších úkolů, které na sebe může žena vzít. Každý z vás má pravděpodobně v okolí nějakou známou nebo kamarádku, které mateřská takzvaně „vlezla na mozek“.
Bohužel častým jevem, který s sebou nová role maminky nese, je izolace. Staří kamarádi se pomalu vytrácí nebo kvantita setkání rapidně klesá, zvlášť pokud jsou ještě bezdětní.
Aktivní slovní zásoba matky se během prvních dvou let věku dítěte zcvrkne na slova jako „papat“, „kakat“, „méďa“, „vrm vrm“ a „halí, belí, koně v zelí“. Než se dítě něco nového naučí, musí maminka trpělivě opakovat: „To je červená.“, „To je auto.“, „Co to je? Au-to! Auto!“
Když pak jde „maminka“ po letech zpátky do práce, často se stává, že špatně hledá slova, neumí rychle a trefně vyjádřit, co chce. Navíc lidi okolo sebe může vnímat jako ostřílené profíky, kteří „to vždycky řeknou nebo udělají lépe než ona“. Tím, klesá její sebevědomí.
Udržuje-li žena na mateřské kontakt převážně jen s dalšími matkami, rozhovory se v drtivé většině případů stočí na téma děti a domácnost. Je to jejich denní realita, se kterou se tyto ženy potýkají a potřebují se z toho prostě vykecat, aby si ulevily a jejich manželé vracející se z práce se z toho nezbláznili. Jsou to důležité vztahy, protože kolem sebe mají skupinu, která řeší stejné radosti i starosti.
mateřská a vztahyKromě vztahů s jinými matkami by každá žena na mateřské nebo v domácnosti měla udržovat i další kamarádské nebo pracovní vztahy, aby si udržovala přehled a mohla se realizovat i jinak. Je celkem jedno, co vás baví, ale najděte si cestu, jak budete v aktivním kontaktu s lidmi. Nikdy předem nevíte, koho potkáte, kdo vás bude něčím inspirovat, s kým zažijete něco nezapomenutelného, co vás napadne, když budete mluvit s druhými lidmi.
Jděte na večírek a seznamujte se s novými lidmi, zapovídejte se s kýmkoliv sympatickým třeba v nákupáku, domluvte se se svojí kadeřnicí, že byste mohli udělat nějakou akci, kam ona pozve své nejlepší zákaznice a seznámíte se nebo udělejte pravidelná měsíční setkání s přáteli a řekněte jim, ať přivedou oni své přátele…Možností je mnoho, jde o to udělat první krok. Nechte se inspirovat, třeba ty nejzajímavější lidi potkáte právě ve Škole seznamování.

[button mode=”link” href=”http://seznamitsejesnadne.cz/”]Mini video kurz[/button] [button mode=”down” href=”http://seznamitsejesnadne.cz/ke-stazeni-ebook-3.0/”]Stáhněte si eBook[/button]

Tři věty, které změní váš život

Jaká je Vaše “kouzelná formule”, kterou budujete u lidí důvěru a vyvoláváte v nich potřebu?

Potkáte někoho nového nebo po dlouhé době starého známého a on se vás po jedné dvou úvodních otázkách zeptá: A kde pracujete? / Co teďka děláš? / Čím se zabýváte?

 

Co lidé velmi často odpoví? (Dejme tomu, že pracují v reklamní agentuře.)

– “Dělám návrhy letáků, reklamu a tak.”

– “Ani se neptej, prosím tě. Šéf je magor, znáš to, ne?!”

– “Jsem grafik ve firmě XY, navrhuji na zakázku firemní tiskoviny k propagaci.”

– “Pracuju pro jednu firmu, jsem taková ta kancelářská krysa, co dělá reklamu.”

 

Líbí se vám takové prezentace?

Co říkáte vy, vaši spolupracovníci nebo zaměstnanci, když se jich někdo zeptá: “Co děláte?”

 

Je velmi užitečné mít připravenou tzv. CORE MESSAGE – vaše hlavní poslání.

Jedná se o stručnou, jasnou, srozumitelnou a zapamatovatelnou krátkou prezentaci, kterou lze použít kdekoli. Core message byste měli dokázat sdělit komukoliv během krátké jízdy výtahem. Ovšem stějně dobře funguje i na společenských akcích.

 

Jak má vypadat core message?

Stačí vám opravdu TŘI SMYSLUPLNÉ VĚTY!

1. Řekněte, kdo jste (vaše jméno).

2. Co děláte za službu.

3. Jak tato služba pomáhá druhým lidem. Případně pro koho je určena (pro jakou cílovou skupinu vaše služby nebo produkty jsou).

Mezi řádky by mělo být každému jasné – co získá, co z toho bude mít, v čem mu to pomůže.

Mluvte tak, aby tomu rozuměla i vaše babička nebo sedmiletý syn!

core message

Kdybych se Vám představila například větou: ” Učím lidi, jak díky komunikačním dovednostem a investováním na své osobní citové konto mohou rozšiřovat sféru svého vlivu a tvořit vzájemnost.” …budu možná působit “děsně chytře”, ale vy byste si asi pamatovali jen to “…že něco učím”. :)

Core message by měla znít: “„Olga Strnadová, pomáhám lidem s navazováním kontaktů pro jejich práci, obchod, i soukromé vztahy. Díky tomu lidé snadněji komunikují, tak roste jejich vliv, respekt i sebevědomí a zlepšují své vztahy.“”

 

NAPIŠTE SI SVOJÍ CORE MESSAGE – kdo jste a jak tím, co děláte, můžete někomu pomoci.

Příprava Vaší core message – hlavního poslání vám pomůže:

– ujasnit si co děláte

– uvědomit si proč to děláte

– pro koho to děláte

– napadnou vás tak další oblasti, které byste mohli začít dělat – jak rozšířit vaše služby

– získáte pocit jistoty, posílíte vaše seběvědomí

– vytváříte u lidí důvěru v to, co děláte

 

Prezetnujte se tak na internetu i mezi lidmi!

Dobrá core message dokáže změnit celý váš život. Když při představování a v komunikaci s lidmi začnete používat jednoduché a jasné sdělení o tom, čím jste užiteční a s čím jim můžete pomoci, rázem získáte více zákazníků a známých. Lidé budou vědět, co děláte a svým proč (to děláte) získáte jejich sympatie!

Osm mýtů o hranicích v přátelství a ve vztazích

Osm mýtů o hranicích v přátelství a ve vztazích

Hranice mohou být různé. Ty s ostnatými dráty nám svobodu berou. Hranice hájící naše lidství a vzájemné láskyplné vztahy dávají svobodu nám i druhým. Jak často přemýšlíme nad tím, kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě?

1. mýtus: Stanovením hranic jednám sobecky

Mnozí lidé si myslí, že stanovení hranic vůči těm, kteří mě potřebují, je sobecké. Ano, měli bychom být milujícími lidmi, kteří se starají krom sebe i o blaho druhých a vhodné hranice naši schopnost starat se o druhé jen zlepšují. Lidé s vysoce vyvinutou schopností stanovovat si zdravé hranice, se o druhé starají nejvíce ze všech!

Naučili se rozlišovat mezi „sobectvím“ a „správcovstvím“. Sobečtí lidé sledují jen své cíle. Správci mají stanovené hranice tak, aby s lidmi a vztahy dobře „hospodařili“.

2.mýtus: Hranice jsou znamením neochoty a nezájmu

„Tvoje neochota zúčastnit se našeho setkání ukazuje, že ti na nás nezáleží!“ Kvůli tomuto mýtu zůstává mnoho jedinců ve vleku nikdy nekončících aktivit, které často nemají žádný přínos. Nechceme druhé zklamat, ublížit jim. Nechceme, aby si o nás mysleli, že je nemáme rádi, tak se podvolujeme. Jenže ve skutečnosti pokud neumíme říkat svobodně „ne“, neumíme říkat ani skutečné „ano“. Podvolovat se, ustupovat, dávat s nechutí nebo z donucení je známkou strachu. Nebuďme „milí“ a „vstřícní“ ze strachu! Narušujeme svoji vnitřní integritu. Naše „ano“ a „ne“ podřizujme svým hodnotám.

3.mýtus: Stanovením hranic si ublížím

Lidé se bojí důsledků, které jim stanovení hranic přinese – nepochopení, opuštění. „Když budu s manželkou, rodiči, dětmi, přáteli,… nesouhlasit, odcizíme se, opustí mě…“

Hranice jsou lakmusovou zkouškou našich vztahů. V našem životě jsou lidé, kteří umí respektovat naše hranice, a pak jsou ti druzí, kteří nás mají rádi jen podmíněně. Mají nás rádi, když říkáme „ano“ a nemají nás rádi, když říkáme „ne“. Náš odlišný postoj je dráždí.

Stanovení hranic souvisí s pravdomluvností. Nastavováním hranic bude z počátku docházet k neshodám, nepochopení, nepřijetí, ale teprve s nimi začíná skutečný vztah založený na pravdě.

4.mýtus: Stanovením hranic zraním druhé

Velmi častý problém mnoha lidí. Bojíme se, že svými vlastními hranicemi zraníme někoho, koho máme rádi a rádi bychom ho viděli šťastného. (Přítel, který si chce půjčit auto. Příbuzný, který prosí o peníze. Odmítnutí návštěvy rodičů. Zdrcená kamarádka, která má potřebu vám hodinu brečet do telefonu, aby se jí ulevilo.) Hranice často chápeme jako útočnou zbraň, ale to je obrovský omyl. Hranice jsou hradby, které nás chrání. Správné hranice nikoho nezraňují. Může to způsobit určité nepohodlí, ale ne ublížit. Někdy jsou situace, kdy se prostě nemůžeme obětovat. V těchto případech musíme druhé nechat, aby převzali odpovědnost za své starosti a poohlédli se, kde jinde by jejich potřeby mohly být naplněny. Proto všichni potřebujeme mít kolem sebe skupinu lidí, v níž pěstujeme podpůrné vztahy. „Když ve svém životě máme více přátel, umožňuje jim to být lidmi.“

Dáváme lidem volnost, možnost být sami, nebýt k dispozici, mít své vlastní starosti atd. Když se nám nemůže věnovat jeden člověk, můžeme se obrátit na někoho jiného. Když převezmeme odpovědnost za to, že budeme rozvíjet síť podpůrných vztahů, budeme od druhých moci přijímat jejich „ne“.

5.mýtus: Lidé si budou hranice vysvětlovat jako, že se na ně zlobím

Když si lidé začnou stanovovat svoje hranice, často u nich začne vyplouvat vztek. Objeví u sebe výčitky, hněv, jsou urážliví, výbušní a to je začne děsit. Jejich okolí na to pochopitelně reaguje a dochází ke vzájemnému nepochopení. Přichází pocit viny a studu za své emoce a chování, a lidé stanovující si hranice jsou naprosto zmatení. To, co v nás vyvolává hněv, nejsou hranice, ale jejich dosavadní porušování. Často to jsou roky nevyslovených „ne“ a protestů, které nikdy nebyly uskutečněny. Ve skutečnosti hranice snižují hněv.

6.mýtus: Hranice druhých mě zraňují

Když nás někdo odmítne a řekne nám „ne“ na naši žádost o pomoc, nabídku atd., zanechá to v nás hořký pocit. Proč tomu tak je?

1. Může to být důsledek stanovení nevhodných hranic vůči nám v minulosti.

2. Svá vlastní zranění promítáme na druhé.

3. Jsme na někom nebo něčem závislí (např. naše emocionální blaho závisí na tom, aby nám někdo byl neustále k dipozici).

4. Lidé mají problém s převzetím zodpovědnosti.

Zde platí zlaté pravidlo: Pokud chceme, aby druzí respektovali naše hranice, musíme se naučit respektovat i my jejich.

7.mýtus: Díky hranicím vzniká pocit viny

Pocity závazku nám komplikují stanovení zdravých hranic. Láska, kterou dostáváme, peníze, čas nebo cokoliv jiného, by v nás nemělo vyvolávat pocity, že někomu něco dlužíme. Přijímejme je jako dar! Dar znamená poskytnou a přijmout službu bez jakýchkoli podmínek. Co dlužíme těm, kteří se o nás starají, jsou k nám laskaví a mají o nás skutečný zájem? Dlužíme jim naše „Děkuji!“, ne svůj život, čas, peníze, poslušnost, city atd.

Vděčnost a hranice jsou dvě odlišné oblasti a tak bychom k nim měli přistupovat.

8.mýtus: Hranice jsou trvalé, ale co kdybych si něco nakonec rozmyslel/a

Vaše „ne“ je vám vždy podřízeno. Vaše hranice jsou vaším majetkem. Hranice se mohou měnit. Například když vzniká větší důvěra ve vztahu, hranice se posunují.

Stanovování hranic je otázka, kterou budeme řešit celý život. Jejich přítomnost nebo absence bude ovlivňovat kvalitu našich vztahů. Upřímně se zamyslete, jaké mýty se pro vás staly pastí a začněte věřit v dobré hranice pro váš život.

Inspirováno knihou: Hranice od H.Clouda a J.Townsenda

Olga Strnadová, odborník na vztahy a komunikaci

(Nejen) Můj příběh… aktivní seznamování

Začátky nebývají snadné

Když jsem s aktivním seznamováním začínala, měla jsem z oslovení nových lidí strach. Vůbec jsem nevěděla, jak překonat stud, jak zvládnout trému. Jak sebrat odvahu udělat první krok a začít se bavit s někým neznámým. Nechtěla jsem se vtírat, působit trapně nebo zoufale. Číst dál