Rubriky (archiv): Zamyšlení

Znáte lidi, které vlastně neznáte?

Znáte lidi, které vlastně neznáte?

Kolik toho víme o lidech ve svém nejbližším okolí? O sousedech, o prodavačkách, o pošťačce, lidech z práce, o lektorovi angličtiny, majiteli domu nebo nájemníkovi, číšníkovi vašeho oblíbeného podniku atd.? Ruku na srdce, že většina lidí nezná ani lidi v domě nebo v ulici a krom obecných informací neví o svém trenérovi, lékaři nebo zaměstnanci nic moc.

Proč? Protože spolu nemluví. Vyřídí, co musí vyřídit a hotovo. Přitom krátká konverzace, při které projevíte svůj skutečný zájem, zabere třeba jen jednu dvě minuty. Pochvala 3 vteřiny. Úsměv 1 vteřinu.

Lidé se někdy bojí, aby nenarazili na někoho ukecaného. Někoho, kdo se neumí zastavit a bude na celý autobus detailně popisovat např. jak léčí mokvající ránu na bérci. Ano, to se může stát. Ale myslím si, že bychom i přesto měli odhodit zbytečné předsudky a být vstřícnější.

Uměním dobré komunikace je dokázat ukecaného člověka ve slušnosti přibrzdit, nevhodné téma převést jinam, než raději ukazovat všem okolo, že mi to vadí nebo že já tady vlastně ani nejsem, že se mě to netýká.

Čím více se lidé scházejí, čím více komunikují, tím jsou celkově milejší a když se jen trochu poznají, jsou k sobě tolerantnější a ohleduplnější.

Já tomu říkám, že slušnost funguje jako prevence nesnášenlivosti.

Jak trávíte čas vy?

Jak trávíte čas vy?

Olga StrnadováAno, čas strávený v kruhu rodiny má nevyčíslitelnou hodnotu. Abych byla přesnější aktivní čas. Je rozdíl, velký rozdíl, vstoupit do dětského světa her a stát se součástí té fantazie bez hranic. A nebo být v místnosti a hrát si a s každým zazvoněním telefonu řešit “urgentní” záležitosti někoho jiného.

Stephen R. Covey ve své knize TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO zmiňuje až děsivý výsledek jedné studie. Tato studie odhalila skutečnost, že otcové tráví se svými dětmi 5 min. aktivního času týdně. Je to důsledek slabého pochopení rovnováhy, plánování času atd.
I já jsem si musela uvědomit, že se mi to děje. A tak jsem dospěla k některým změnám ve svém diáři.

SETKÁNÍ SÁM SE SEBOU

Každý den, pravidelně ve stejný čas jsem vyhradila ve svém diáři místo (15 min.). Každá matka ví, že si musí takový čas pečlivě vybrat podle denního režimu svých dětí. Ale je důležité to udělat. V tom čase se setkám sama se sebou. Sednu si se svým diářem do ticha a promýšlím, zkoumám své postoje, chování…nakonec rozhodnu o nějaké důležité věci. Nemusí to být konečné řešení. Stačí každý den rozhodnout jeden krok v důležité věci, která leží před námi.

ČAS RADOSTIOlga Strnadová Super Máma

Také si pravidelně vymezím čas na emaily, video emaily a telefony, které udělají někomu z blízkých radost. Jak často zapomínáme jen tak dělat radost lidem kolem sebe? Můžeme to změnit, když ve svém diáři pravidelně vymezíme takový čas pro své blízké.

FAMILY TIME

A pak je tu čas, kdy ztlumím telefon a můj čas patří jen Bohu, manželovi a dětem.
Jsou to neocenitelné chvíle. Chvíle, kdy převezmete život do svých rukou. Chvíle, kdy děláte někomu radost. Chvíle, kdy aktivně jste součástí rodiny, dětských her a fantazie. Že nemáte na takové věci čas? Tomu rozumím. Také jsem ho nemívala. Podívejte se na to jinak. Proč nemáte čas? Proč vyděláváte peníze? Nebo proč jste přesvědčeni, že to co děláte je důležitější? Především proto, abyste zajistili rodinu a svůj domov nebo udrželi domácnost v perfektním pořádku. Co se stane, když vyděláte dost peněz nebo budete mít nádherně uklizeno, ale budete doma sami, protože vztahy byly zanedbávány? Co se stane, když uklidíte společně s dětmi o dvě hodiny později? Užívejte si ty nádherné chvíle fantazie, radosti…chvíle prvních proher i vítězství svých dětí? To nejde nahradit. PROTO JE TŘEBA PLÁNOVAT VYVÁŽENĚ, PODLE PRINCIPŮ, ŽIVOTNÍCH ROLÍ. PROTO JE ZÁSADNÍ VYHRADIT ČAS PODSTATNÝM VĚCEM, KTERÉ SE NESNAŽÍ TVÁŘIT URGENTNĚ, ALE JSOU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

8 zákonitostí úspěchu

8 zákonitostí úspěchu

Dnešní svět se rychle mění. Jsme ovlivněni výchovou, kulturou, médii, společností, trendy, vědou,… Ovšem platí jisté zákonitosti, které jsou neměnné, univerzální a nadčasové. Řešení veškerých našich problémů stojí na stejných zákonitostech. Pokud chceme v životě něčeho dosáhnout řiďme se přirozenými zákony, které jsou prověřené celou historií lidstva a platí a fungují stále. Výsledky, kterých chceme dosáhnout jim totiž podléhají. To, jak budeme jednotlivé zákonitosti používat, je na jedinečnosti každého z nás. Ovšem náš úspěch se vždy odvíjí od toho, zda jednáme v souladu s těmito zákonitostmi.
Zákonitosti, o kterých blíže učím ve Škole seznamování, jsou však opakem toho, s čím se v naší společnosti často setkáváme. Ukažme si pár nejčastějších příkladů:

  1. Mnoho lidí žije v obavách. Mají strach z budoucnosti, ze ztráty zaměstnání, starosti o rodinu atd. Tato neustálá vnitřní nejistota lidi vyčerpává. Mají pocit závislosti a to oslabuje jejich schopnost vidět příležitosti kolem sebe. Vede je k udržování nezdravých vztahů s pocitem závislosti. Běžnou lidskou reakcí na strach ze závislosti je snaha stát se nezávislejším. Lidé se domnívají, že dosáhnou svobody, když se zaměří na sebe, na svoje já – co já chci, co mě baví, co jsou moje zájmy. Nezávislost je životně důležitá hodnota, ale nesmíme zapomenout, že žijeme ve světě charakterizovaném vzájemností. Ty nejdůležitější věci, které mají skutečnou hodnotu, vyžadují žít vzájemnost ve všem, co děláme.
  2. Lidé chtějí všechno hned. Nechtějí čekat. V hmotném světe pomocí půjček můžeme mít skutečně věci dříve, než vytvoříme hodnotu, za kterou bychom si je mohli pořídit. Ale jak víme, nemůžeme si půjčovat do nekonečna. Navíc – tvrdě pracovat už dnes nestačí. Pokud chceme být dobří, musíme se neustále zdokonalovat, vzdělávat, musíme rozvíjet svůj intelekt a způsob myšlení, zvyšovat svoji kvalifikaci. Proces vzdělávání není krátkodobá záležitost. Jenže dnešní svět „to potřebuje“ teď! Podívejme se například na požadavky pro uchazeče o zaměstnání: VŠ, 5let praxe v oboru, ideálně bez rodiny a dalších závazků – pokud bychom měli splnit tyto požadavky, pak se zeptám: „A kde je náš život? Hodnoty?“ A rovnou si odpovím: „Pryč.“ Navíc nikdo moc nepřemýšlí nad tím, co bude za pět nebo deset let. Stejný princip platí i v případě našeho zdraví, vztahů, komunity…
  3. Kdekoliv se objeví problém, vždy hledáme někoho, kdo „za to může“. Lidé nehledají příčinu u sebe. Málokdo má dost pokory a odvahy, aby převzal odpovědnost za problém a iniciativně ho řešil bez ohledu na nepohodlí, které mu to přinese. Z problémů obviňujeme ostatní, ale současně nám vyhovuje, když nám někdo radí, jak máme něco udělat. Potřebujeme poznání, že nejsme jen bezvýznamná kapka v moři! Jsme tvůrci a formujeme svůj život. Díky tomu ovlivňujeme také kvalitu života lidí okolo nás. Každý z nás by měl být užitečný. Tato zákonitost nás vede k akci a vlastnímu rozhodování.
  4. Lidem chybí rovnováha. Žijeme ve stresu. Máme dojem, že musíme u všeho být, všechno stihnout, věnovat se naplno práci atd. A ve skutečnosti nám to hlavní uniká. Lidé s odstupem času zjišťují, že se věnovali věcem a investovali svůj čas pro něco, co nemá a nemělo v jejich životě prioritu.
  5. Naše kultura nás učí, že pokud chceme v životě něčeho dosáhnout, musíme sami sebe stavět na první místo. Ano, pokud chci někomu pomoci, musím začít u sebe. Je to jako s nasazováním masky v letadle. Jenže mnoho lidí si „nasadí dýchací masku“ a žije dál v domnění, že v letadle mají problém jenom oni a nikdo jiný. Jsou zaměřeni pouze na sebe a své nejbližší. Přitom nejlepší příležitosti a neohraničené úspěchy čekají pouze na ty, kteří si místo pojmu „já“, osvojili pojem „my“.
  6. Lidé touží být pochopeni. Přejí si, aby jim druzí rozuměli. S jakou komunikací se často setkáváme: Místo toho, bychom pozorně naslouchali a snažili se pochopit, co nám kdo říká, se často zabýváme tím, co odpovíme, co řekneme. Skutečný vliv získáme teprve tehdy, když druzí vycítí, že jsme ovlivněni tím, co nám říkají, tzn. že je chápeme, že jim rozumíme, že jim pozorně nasloucháme, že se neuzavíráme před jinými názory. Většina lidí je emocionálně příliš zranitelná na to, aby dokázali přijmout, co se jim ten druhý snaží sdělit. Naše společnost doslova prahne po porozumění a vlivu. Jenže náš vliv závisí na vzájemném porozumění a toho je možné dosáhnout pouze tehdy, když bude mít alespoň jedna strana vůli pozorně naslouchat.
  7. Lidé neradi ustupují ze svého stanoviska. To znamená, že druhá strana bývá poražena. Pravdou je, že prohrály obě strany, jen ta první o tom ještě neví. Při řešení konfliktů v tom lepším případě hledají kompromis. Jenže při kompromisu většinou není plně spokojena ani jedna strana. Kompromisy nám brání v tvořivé spolupráci a nalézání řešení problémů tzv. “mimo čtverec”.
  8. Lidé dělají to, co dělají druzí. Přirozeně se přizpůsobujeme převažujícím názorům, požadavkům a normám, k fungování společnosti je to dokonce do určité míry nezbytné. Problém je, že velmi často potlačujeme sami sebe, vlastní individualitu, povrchně přijímáme společenské role a zbavujeme se zodpovědnosti. Konformita vede k osobnímu úpadku. Pokud se podíváme na člověka jako na bytost, která je tělesná, má mysl, emoce a duši a porovnáme s tím, k čemu nás vede většinová společnost a trendy, pak zjistíme, že svoji bytost doslova mrzačíme ve všech oblastech. Postavíme-li svůj život tedy na neměnných principech, najdeme rovnováhu, kterou hledáme.

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

Co o vás prozradí kritika...

Co o vás prozradí kritika…

Je prokázáno, že drtivá většina lidí kritizuje nebo chválí věci v závislosti na své momentální náladě. S daným předmětem, který se rozhodnou hodnotit, nemívá jejich názor nic společného. Ten, kdo má špatnou náladu, odsoudí prakticky jakýkoliv nápad, věc, situaci i člověka. Kdo je v dobré náladě, je přístupnější a hodnotí věci pozitivně. Více než na vás tedy záleží na člověku, který vás hodnotí. Proto bychom se měli méně starat o to, co si o nás jiní myslí, protože úspěch nebo neúspěch je osobní záležitostí každého z nás.

Doporučení: Pokud často kritizujete, asi máte často špatnou náladu. Možná by to chtělo změnit lidi, kterými se obklopujete, rozhodovat o svých náladách a snažit se vidět na druhých to lepší.

“Pro snadnou komunikaci si neberme věci osobně a sami vypněme onoho kritika v nás.” Olga Strnadová

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

Budou o vás psát...

Budou o vás psát…

Proč je seznamování, rozšiřování kontaktů správné a důležité pro váš život? Udělejte si krátké cvičení. Představte si, že by o vás chtěl někdo na sklonku vašeho života napsat knihu. Knihu, která by byla autentická, nic by nepřibarvovala, nepřikrášlovala, nešpinila. Byla by o vás, o tom kým nyní jste. Měla by čtyři kapitoly. První kapitolu by psali členové vaší rodiny. Byla o vašem rodinném životě, o tom jaký jste manžel, syn, rodič, strýc… Druhou by psali vaši přátelé a byla by o tom, jaký jste člověk, čeho jste dosáhli, čím jste si prošli, co jste pro ně byli ochotní riskovat apod. Třetí by psali vaši kolegové z práce, popisovala by váš pracovní život, vyprávěla by vaše příběhy ze zaměstnání nebo z podnikání. Poslední kapitolu by psali lidé z vašeho města, z organizací, kde jste zapojeni a lidé, kterým jste v životě pomohli nebo ublížili od drobností až po vážné věci. Byla by o vašem volném čase, o vašich charitativních aktivitách, o vašem přispění společnosti, zlepšení vašeho města, životního prostředí, komunity… Co byste chtěli, aby v ní bylo napsáno? Jen Vy rozhodujete. Jak byste chtěli, aby byl vylíčen váš charakter, vaše životní role, váš život? Napište si to! Nešetřete inkoustem! Pozorně se podívejte na lidi kolem sebe a zamyslete se, o jaké změny byste se chtěli v jejich životech zasloužit? Co byste si o sobě chtěli přečíst! Pokud uděláte toto cvičení poctivě, jsem přesvědčená, že se dotknete vážných základní hodnot. Dostanete se na dřeň svého charakteru. A pochopíte, proč je seznamování a budování vztahů tak důležité pro váš život!

[button mode=”link” href=”http://testdovednosti.cz”]Test dovedností[/button]

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

uvodnistrana-stahnetesi-ebook

Pražské mraveniště

Pražské mraveniště

Když jsem nedávno čekala na metro a pozorovala lidi, měla jsem pocit, že jsem součástí obrovského mraveniště. Téměř všichni vypadali jako by měli nějaký důležitý úkol, svoji cestu, nechtěli být nikým vyrušováni. Byli jako mravenci, kteří si nesou kousek jehličí a věnují svoji pozornost, svoji energii jen tomu malému kousku jehličí, jako by se kolem něj točil celý svět. Stejně jako skuteční mravenci lezou jeden přes druhého zaměření na svůj úkol, tak lidé v metru nebo na ulicimetro míjeli jeden druhého bez jediného vyměněného pohledu. Když už se něčí oči střetly, jejich pohled byl prázdný, bez zájmu, jediná znatelná emoce byla „proč na mě kouká“ nebo „doufám, že po mě nebude nic chtít“. Mravenci patří k výjimečným společenstvím, kde každý má svůj malý úkol a pracuje pro blaho celého systému. A co my? Když už vidíme jen ten „svůj“ kousek jehličí, děláme to proto, abychom se všichni měli co nejlépe nebo je to jinak…?!

 

[button mode=”link” href=”http://skolaseznamovani.cz”]Škola seznamování[/button]  

[button mode=”down” href=”http://seznamitsejesnadne.cz/ke-stazeni-ebook-3.0/”]Stáhněte si ZDARMA ebook[/button]

Mentalita hojnosti v praxi

Mentalita hojnosti v praxi

V Americe žil před lety farmář, který každoročně vyhrával celostátní soutěž v pěstování kukuřice. Byl ze všech nejlepší. Jeho kukuřice byla sladká, velká, bohatě rodila a farmář měl se svou kukuřicí velký úspěch. Novinářům se nedařilo k němu dostat, nakonec se to jednomu reportérovi podařilo a hned první na co se ho zeptal, bylo: „Jak to děláte, že už máte tolik let po sobě tu nejlepší kukuřici z celé Ameriky? Farmář odpověděl: „Nejlepší zrno na osetí, které mám, rozdám všem svým sousedům, kteří také pěstují kukuřici.“ Reportér zůstal hledět v němém úžasu a nechápal, jak může svoje nejlepší zrno rozdat a vyhrát. Farmář pochopil, že reportér mu nerozumí a pokračoval: „Víte, včely, které opylují kukuřici u sousedů, opylují také tu moji, proto mám tu nejlepší kukuřici.“
Naše skutečná nezávislost a úspěch pramení z mentality hojnosti. Potom už nemusíme uvažovat ve stylu: „Buď já nebo ten druhý.“, ale stále častěji: „Pro každého je dostatek.“ To je cesta ke skutečné svobodě. Jak se podle vás dá vypěstovat ta “nejlepší kukuřice”? Jak jste na tom vy? Můžete zjistit také v Testu dovedností ZDE.

[button mode=”link” href=”http://testdovednosti.cz/”]Test dovedností ZDE[/button]

Mini video kurz zdarma ZDE

[button mode=”heart” href=”http://skolaseznamovani.cz/”]Mini video kurz Škola seznamování[/button]

Příběh o dvou studnách

Příběh o dvou studnách

Byly jednou dvě studny. Stály pár desítek metrů od sebe, ale každá byla úplně jiná.

Ta první byla dokonalá. Její kamenné okraje byly pevné a nepoškozené, a tak se z ní neztratila ani kapka vody. Hrdě se rozhlížela okolo sebe a pyšnila se svou dokonalostí. Stála však osamoceně. Ptáci ani jiná zvířata se z ní nemohli napít.

Studna opodál byla popraskaná, děravá a z jejích stran vytékaly malé stružky vody. Byla však obrostlá záplavou keřů, barevnými svlačci a dalšími rostlinami, které hltavě pily její vláhu. Kolem bylo mnoho hmyzu, ptáků a jiných zvířat, která se sem chodila svlažit. Tato studna měla do dokonalosti daleko, ale byla šťastná.

Nemusíte být dokonalí, mějte dobré srdce a buďte přítomni v každém okamžiku.

Máte perfektní FB profil? A co váš skutečný profil?

Máte perfektní FB profil? A co váš skutečný profil?

Na sociálních sítích se snažíme ze sebe sdílet to nejlepší.
Ale! Mnoho lidí se třese o svoji “image”.
Jak vypadá náš skutečný život? Dáváme ze sebe to nejlepší?
Usmíváme se na lidi v běžném životě stejně pěkně jako na profilové fotce?

Proč mají dle výzkumů lidé z facebooku deprese?
Čtou negativní zprávy, hloupé statusy, zapojují se do agresivních diskuzí, kde má každý svojí pravdu a srovnávají to, co vidí na povrchu u někoho druhého se svým nitrem, domýšlí si.

Mnoho lidí má na zdi fotografie z různých akcí, setkání se zajímavými lidmi, s osobnostmi apod. Zamyslete se, kolik z nich má jen dobrou fotku a kolik z nich má navázaný dobrý vztah?
Lidem se líbí například moudré citáty a rádi je lajkují, kolik z nich si je vezme k srdci?
Řada z nás se ráda pochlubí fotografiemi z dovolené, ale je na tom něco víc než jen „že jsme tam byli“. Co si z dovolené odvážíme ve svém nitru? Jsme odpočatí, naplnění, navázali jsme tam nové vztahy, udělali nějakou práci sami na sobě, našli si čas se zastavit a zamyslet?
Píší lidé svoje statusy proto, aby se jen předvedli nebo aby vyzdvihli někoho druhého? Chtějí být jen zajímaví nebo ze sebe dávají něco navíc, aby druhé nějak inspirovali?

Jsem vděčná a šťastná, když vidím své přátele, kteří jsou v osobním životě mnohem lepší než na FB, a kteří si nepotřebují na nic hrát.

Co si o tom myslíte?